Ústavní soud ČR nálezem sp. zn. IV. ÚS 3555/19 ze 4. srpna 2020 rozhodl tak, že zvláštní postavení poškozeného odůvodňuje zakotvení zásady oprávněnosti náhrady jím vynaložených nákladů (§ 154 odst. 2 trestního řádu), která může ustoupit do pozadí jen z důvodu existence výjimečných skutkových okolností. Nepřiznání náhrady nákladů poškozeného představuje podle zákonodárce výjimečný postup i v případech, kdy soudy odkážou poškozeného s jeho nárokem na občanskoprávní řízení; jediným kritériem pro takové posouzení nemůže být samotná úspěšnost poškozeného při snaze o uznání nároku v adhezním řízení, neboť pak by obsah § 154 odst. 2 trestního řádu pozbyl význam. Jinak řečeno, nejenomže má poškozený právo si zvolit zmocněnce, který by zastupoval zájmy poškozeného v trestním řízení proti obviněnému, ale zejména má právo na přiznání náhrady nákladů poškozeného. To platí i tehdy, pokud by byl poškozený v trestním řízení úspěšný částečně zejména, když by byl ve zbytku nároku odkázán na civilně právní řízení. Závěr o nepřiznání předmětné náhrady je přitom nutné, vzhledem k výjimečnosti takového postupu, zevrubně a důkladně odůvodnit a logickou interpretací skutkových okolností prokázat, že účast poškozeného v trestním řízení byla zbytečně nákladná, například ve snaze majetkově poškodit odsouzeného.
Nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 3555/19
Zdroj: Ústavní soud
