Ústavní soud nálezem ze dne 14. 12. 2022, spis. značka: II. ÚS 1199/22, rozhodl o tom, že se ruší předchozí soudní rozhodnutí v trestní věci o vydání vydávané osoby k trestnímu stíhání do Ruské federace. Vydávaná osoba argumentovala u Ústavního soudu tím, že může hrozit reálné nebezpečí špatného zacházení ve smyslu porušení jeho základních lidských práv. Při rozhodování Ústavního soudu o tom, zda vydání stěžovatele do Ruské federace nebrání některý z důvodů nepřípustnosti vydání podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, bylo rozhodné, že dne 24. 2. 2022, tedy v době před napadeným usnesením druhoinstančního soudu, začala doposud trvající vojenská invaze Ruské federace na území Ukrajiny.
Její následky jsou dalekosáhlé a ovlivňují mezinárodní vztahy České republiky a dalších evropských zemí s Ruskou federací, jakož i jejich institucionální rámec, o čemž ostatně vypovídá i vyloučení Ruské federace z Rady Evropy. Pokračování jejího členství by bylo za dané situace v rozporu s cíli a hodnotami této mezinárodní organizace. Ruská federace zároveň zaslala sdělení o vypovězení Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, v důsledku čehož po uplynutí doby šesti měsíců přestala být smluvním státem Úmluvy. Pro stěžovatele (vydávanou osobu) to znamená, že do budoucna není oprávněn podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva proti případnému zásahu orgánu Ruské federace do jeho základních práv a svobod a neuplatní se ani jiné kontrolní mechanismy spojené s členstvím v Radě Evropy. Zároveň nebylo možné vyjít z dosavadní praxe dodržování těchto záruk orgány Ruské federace. Druhoinstanční soud rozhodující o vydání měl při svém rozhodování hodnotit význam diplomatických záruk s ohledem na následky vojenské invaze Ruské federace na území Ukrajiny, což vyžadovalo provedení dokazování za účelem zjištění, zda uvedené diplomatické záruky nadále mohou být považovány za důvěryhodné a spolehlivé, a zda tedy budou chránit stěžovatele před nebezpečím špatného zacházení. Takovéto posouzení diplomatických záruk nebylo možné přenechat teprve na rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání. V Ruské federaci navíc jsou v souvislosti s vojenskou agresí porušována základní práva a svobody tamních obyvatel. Podle Ústavního soudu ale neplatí, že by v důsledku vojenské invaze bylo bez dalšího vyloučeno vydávání osob do Ruské federace. Česká republika i Ruská federace jsou nadále smluvními stranami Evropské úmluvy o vydávání, z níž plyne oběma zemím závazek vydávat osoby pro účely trestního stíhání nebo výkonu trestu či ochranného opatření za podmínek stanovených touto úmluvou. Nepředjímá se ale takto, jakým způsobem mají obecné soudy posoudit význam zániku členství Ruské federace v Radě Evropy, ani význam poskytnutých diplomatických záruk v kontextu současné situace.
Zdroj:
Tisková zpráva č. 5/2023 Ústavního soudu ze dne 10.1.2023.