Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 21. 5. 2025, spis. značka: I. ÚS 2423/24, že obecně není vyloučeno, aby soud stanovil povinnost rodiče se s nezletilým dítětem stýkat, je-li k tomu rodič způsobilý a je-li to v nejlepším zájmu dítěte. Zároveň není vyloučen ani soudní výkon takového rozhodnutí. K opačnému řešení Ústavní soud neshledal žádný legitimní důvod.
Již samotné rozhodnutí o právu a povinnosti rodiče stýkat se s nezletilým dítětem působí motivačně pro dobrovolný (řádný) výkon povinnosti styku. V rámci nuceného výkonu rozhodnutí lze využít ukládání odpovídajících pokut, přičemž výkon rozhodnutí musí vždy šetřit nejlepší zájem dětí. Rodičovská odpovědnost zahrnuje práva i povinnosti rodičů vůči dítěti, včetně práva a povinnosti styku. V případě návrhu na změnu úpravy styku, spočívající v rozšíření styku s nepečujícím rodičem, který je ke styku způsobilý, je obecný soud povinen posoudit, zda návrh představuje úpravu poměrů nezletilých dětí, která je v souladu s jejich nejlepším zájmem. Postup obecného soudu, který takový návrh zamítne na základě obecného argumentu, že povinnost státu zajistit právo dítěte na styk s rodiči je třeba chápat pouze jako právo rodiče (resp. vytvoření podmínek pro rodiče ke styku), nikoliv povinnost styku, může založit rozpor s právem na soudní ochranu, zaručeným čl. 36 odst. 1 Listiny.
Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu PV 19/25 ze dne 4. 6. 2025.
