Zdroj: Nejvyšší soud (Ing. Petr Knötig), tisková zpráva ze dne 17.12.2014.
Nejvyšší soud v rámci sjednocování rozhodovací praxe soudů podal výklad § 441 odst. 2 nového občanského zákoníku, na který netrpělivě čekala odborná veřejnost, a to v rekordní době necelých tří měsíců od předložení věci k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud, vědom si obtíží a nejasností, jež uvedené ustanovení vyvolává, sjednotil doposud rozkolísanou praxi v otázce formy plné moci k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu. Podle § 441 odst. 2 nového občanského zákoníku musí být plná moc k právnímu jednání, pro něž zákon vyžaduje zvláštní formu, udělena v téže formě. Má-li být tudíž právní jednání učiněno ve formě notářského zápisu, měla by tuto formu mít i plná moc, což v praxi vyvolává značné problémy zejména v oblasti práva obchodních korporací. Doposud přitom nebylo zřejmé, jaké důsledky má nedodržení zákonem požadované formy plné moci.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, vyložil, že plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu o právním jednání, není neplatná pro nedostatek formy vyžadované zákonem, není-li pochyb o tom, kdo (která osoba) plnou moc udělil. V praxi to znamená, že i tehdy, je-li plná moc udělována k právnímu jednání, které musí mít formu notářského zápisu, postačí, je-li udělena písemně a je-li současně podpis zmocnitele úředně ověřen.
